Fejeton

... Vadilo mi, že by se originál měl stát pouhou kopií a ztratit svou vlastní tvář. Představil jsem si Švejka, který by byl donucen mluvit spisovnou němčinou a chovat se jako berní úředník. V anglické verzi by nesměl vkročit do hospody, ale jen do pubu. Ve Francii by musel sedět pět hodin u oběda, jak tu bývá zvykem, takže by ho nadporučík Lukáš zřejmě nikdy nenašel. A v Americe by patrně nejedl buřta... (Ivan Kraus)

  Charakteristika

Fejeton (z francouzského FEUVILLETION = lístek) je menší prozaický útvar, který obvykle býval uveřejňován na spodní části novin, tzv. "pod čarou". Proto se mu někdy říká i "podčarník". Témata fejetonu mohou být libovolná, ale převažovat by měli aktuální zajímavé otázky, o které je zájem v širší veřejnosti. Dílo může být zpracováno vážně, ale také vtipně nebo satiricky. Důležitou vlastností fejetonu je čtivost. Musí zaujmout a nutit čtenáře k jeho dočtení.

  Kompozice

Kompozice fejetonu by měla být rozmanitá. Zároveň je ale nutné, aby fejeton čtenáře přivedl k závěrečné myšlence, pro kterou je napsán. Používají se proto například protiklady jednotlivých částí, stupňování nebo paralelní řazení.

  Jazykové prostředky

Vzhledem k zajímavosti a čtivosti, které má fejeton vyvolat se z jazykových prostředků užívají především prosté metafory, citově zabarvená slova a hromadění slov podobného významu (synonyma). Není příliš vhodné používat cizí slova, která nejsou příliš běžná a obecně známá.

  Větná stavba

Při stylistice fejetonu není příliš vhodné používat složená souvětí. Převažovat by měly věty jednoduché rozvité, případně kratší souvětí s poměrem slučovacím mez větami. Z vedlejších vět jsou autory vyhledávány především věty přívlastkové. Taká ve větné stavbě se používá opakování obdobnýc slovních spojení a vedlejších vět, které mají za úkol zdůraznit myšlenku díla.

  Literatura a slohový útvar

Mezi autory fejetonů patří především Jan Neruda, dále pak například Eduard Bass, Ludvík Vaculík, Rudolf Křesťan a další...

  Shrnutí

Téma fejetonu by mělo upoutávat pozornost, také by mělo být aktuální. Kompozice by měla rozmanitá a zajímavá, zároveň ale srozumitelná. Z jazykových prostředků je vhodné použít především metafory a zdůraznění pomocí stupňování nebo protikladů. Větná stavba by měla obsahovat jednoduché a kratší věty, případně souvětí.